Zemědým lékařský

Zemědým lékařský je jednoletá bylina, vysoká do 50 cm. Má přímou rozvětvenou hranatou lodyhu a světlé šedozelené členité zpeřené listy. Kvete od května do září. Úzké trubkovité, světle fialové nebo růžové květy s tmavším koncem jsou uspořádány do hroznu. Vyskytuje se v téměř celé Evropě kromě arktických oblastí, dále v částech Asie, zavlečen byl i do Ameriky. U nás je běžnou rostlinou zejména v nižších polohách. Často roste jako plevel na polích, ve vinicích, zahradách a sadech, podél cest a na neudržovaných plochách.

Nať zemědýmu obsahuje celou řadu alkaloidů – například protopin, kryptokavin a další, souhrnně označované názvem fumarin. Dále pak hořčinu, třísloviny, pryskyřice, minerální látky a sliz. Obsažené látky působí na hladké svalstvo, a tím urychlují střevní peristaltiku. Zvyšují také chuť k jídlu, podporují tvorbu žluče, zlepšují látkovou výměnu a působí močopudně. Zemědým se užívá nejčastěji ve formě nálevu nebo tinktury, a to například při zažívacích těžkostech, žlučníkových nebo jaterních chorobách, žaludeční slabosti. Kromě toho má zemědým uplatnění i při péči o pokožku. Silnější nálev, případně šťáva z natě, se používají na obklady nebo do koupelí, jsou vhodné na ošetřování problematické pleti s rozšířenými póry, při akné, vyrážkách nebo ekzémech. Nálev se doporučuje také při hemeroidech. Při užívání zemědýmu je vzhledem k toxicitě obsažených alkaloidů potřebné nepřekračovat doporučené množství.