Řebříček obecný

V lidovém léčitelství se používá ke zlepšení chuti k jídlu (mírně uvolňuje křeče při trávicích potížích doprovázených nechutenstvím a pocitem plnosti). Léčí průjem a syndrom dráždivého tračníku, tlumí gynekologická krvácení a křeče během menstruace. Používá se také ke snížení krevního tlaku. Má močopudný, potopudný, antibakteriální a horečku snižující účinek. Při zevním použití pomáhá při zánětlivých onemocněních sliznice dutiny ústní a hltanu. Z řebříčku se připravuje barvivo žluté, oranžové či hnědé barvy, kterým se barví vlna. Nadměrné dávkování může způsobit srážlivost krve a abnormality u krevního tlaku. Nedoporučuje se během těhotenství a kojení a dětem do 5 let.

Řebříček obecný je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která dorůstá do výšky 10-80 cm. Bylinu prý používal už antický Achilles (zřejmě odtud její latinské pojmenování Achillea) pro své raněné vojáky během trojské války, řebříček totiž kromě jiného hojí rány a zastavuje krvácení. České jméno vzniklo podle tvaru lístků, které připomínají starý žebřík pouze s jedním středovým ráhnem. Rostlina je nenáročná na půdní podmínky, u nás roste od nížin po horské oblasti. Používanou částí rostliny je kvetoucí nať (někdy také květ), která obsahuje silice (aktivní látkou je azulén), hořčiny, alkaloidy, flavonoidy, třísloviny aj. Užívá se většinou ve formě nálevu (dá se použít i zevně) nebo se z něj připravuje kloktadlo, má slabý aromatický pach s nahořklou, slanější chutí.